FOTOGALERIE - Okamžiky tragedie Františka Semely
Okamžiky tragedie Františka Semely
Kpt. František Semela začínal jako absolvent tehdejší ŠDZ (Škola důstojníků v záloze) směr průzkumný – výsadkový, která byla dislokovaná u 3. průzkumného praporu v Kroměříži v trvání jednoho roku a druhý rok vykonával vojenskou základní službu v hodnosti absolvent – četař/ppor. u 9. RHPz /Rota Hloubkového Průzkumu/, jako velitel skupiny HPz. Po tomto roce František Semela podepsal další závazek jako voják z povolání a prošel velitelskými funkcemi přes velitele skupiny HPz, velitele roty 9. HPz do náčelníka výsadkové služby 3. HPz. V roce 1980 byl vybrán pro další práci v rámci zpravodajské služby a byl odeslán do speciálního institutu této služby, kdy po jeho absolvování v roce 1980 požádal svého tehdejšího velícího důstojníka, gen. Hurta o vyjímku, aby mohl provést kondiční seskoky v rámci soustředění jednotek HPz na letišti Chrudim.
Vím, že to bylo pondělí (dne ???) kdy jsme zahájili seskoky z vrtulníku Mi-4 a první šel velitelský sbor. Seskoky byly prováděny na padáku OP-68 a druhy seskoků podle potřeby jednotlivců na splnění metodické řady podle výkonnostních tříd. Franta měl za sebou kurz na ruční otvírání a tak šel na tento druh seskoku.
Byl jsem ve výsadce s Františkem, rozděleni po dvojicích a já šel s Frantou v poslední dvojici na ruční otevření s výdrži do 10 vt. Výsadek tehdy vysazoval npor. v zál. Miroslav Uhlíř, sportovní parašutista z aeroklubu v Brně, jenž byl u mé, 4. RHPz na řádném cvičení, jako výkonný výsadkář.
V průběhu strojení do padáku na stojánce u bývalé řídicí věže na letišti Chrudim mi mimo jiné Franta řekl: „Tak skočím ještě tento seskok a pokud to vyjde, ještě jeden odpoledne a odjedu domů do Kroměříže a ve středu letíme s manželkou a synem na dovolenou do Bulharska“. Byl natěšen, že konečně bude společně se svojí rodinou a oddychne si po náročném studiu a dlouhodobém odloučení od rodiny, protože studoval v Praze.
Nasedli jsme do vrtulníku a postupně po startu nabírali výšku, jak byla stanovena pro jednotlivé dvojice podle typu seskoku. Franta a já, čtvrtá dvojice, šla do výšky 1250 metrů a po náletu od města, po ploše letiště směrem na Sobětuchy, kdy vál vítr asi do 6 metrů/l vt. jsme měli bod výskoku nad vesnicí. Šel jsem první a Franta za mnou, ani se nestyděl říct, že po pauze v seskocích je raději, aby vyskočil druhý,že nebude mít alespoň čas stát ve dveřích a dívat se dolu.
V 10 vteřině po otevření padáku a orientace ve vzduchu jsem uviděl, jak se Franta řítí dolů k zemi, má zamotaný vrchlík padáku, kde byl vidět zelený vak vrchlíku, jak se třepotá nad jeho hlavou a do toho chumlu Franta otevřel záložní padák. Pouze se objevila bílá část záložního padáku, která se zamotala do zelené části hlavního padáku,neotevřela se a tak se Franta řítil velkou rychlostí k zemi. Dopadl do pole s obilím asi 50 – 80 metrů od křižovatky v Sobětuchách směrem na odvrácenou stranu od letiště. Posádka vrtulníku s vysazovačem npor. Uhlířem viděla celou tragedii z výšky a tak rychle klesala na místo neštěstí, kde již mohla pouze konstatovat, že Frantovi již nelze pomoci.
Franta bojoval až do konce, tedy do nárazu na zem, letěl ve stojící poloze a celou dobu byl určitě při vědomí a zápasil s oběma padáky, protože již mrtvý, držel stále v pravé ruce část zelených šňůr od hlavního padáku, jak se snažil oddělit padáky od sebe.
Příčinou jeho tragedie bylo to, že se mu výtažný padáček od vrchlíku hlavního padáku OVP-68 zamotal do spojovací šňůry a tak nestáhl vak vrchlíku z vrchlíku padáku. Další chybou bylo, že Franta tento neotevřený padák neodhodil, ale do něho ještě otevřel záložní padák ZVP – 65, jenž byl při otvírání omotán rotujícím výtažným padáčkem hlavního padáku a tak se ze záložního padáku vytvořila pouze hruška, která nenabrala vzduch a pouze stabilizovala Frantu do stojící polohy, v které se zřítil na zem.
Samozřejmě celá tragedie měla za následek ukončení výsadkového a letového provozu a měla negativní vliv na vojáky celého soustřední.
Přímý účastník a svědek Jaroslav Foršt
Zdroj:
Jaroslav Foršt (Převzato s laskavým souhlasem autora)