FOTOGALERIE - Vrata od hangáru z okna čtrnáctky
Vrata od hangáru z okna čtrnáctky
V letních měsících sedmdesátých let probíhalo na letišti v Chrudimi pravidelné měsíční soustředění rot hloubkového průzkumu v rámci 1. a 4. Armády v provádění výsadkové přípravy a praktických seskoků padákem podle metodické řady. Tato soustředění měla dlouhodobou historii, byla organizovaná pravidelně dlouhá léta a na které se všichni těšili, nejen že vypadnou ze svých mateřských posádek, ale i na změnu ve výcviku. Pochopitelně to byla i příležitost pro „hanácké letectvo“ z mošnovského dopravního pluku, kdy si posádky dopravních letounů IL-14 T dlouhodobě plánovaly účast na tomto letovém provozu, bylo to pro ně rovněž zpestření a svým způsobem i pracovní dovolená, kdy uskutečnily výsadky z Pardubic na Chrudim a po skončení provozu měly volno. Jedním z těchto pilotů byl pravidelně i kapitán letounu kpt.František Košíček, pan pilot, který měl nepsaný rekord, když ve svých 17 létech už létal na motorovém letounu a tak učil v roce 49 izraelské piloty v ČSR létat na Aviích 199, které dál náš stát jako vojenskou pomoc Izraeli, a byl tak nejmladší instruktor motorového létání. Za své postoje v roce 68 měl „ distanc“ v povyšování jak v hodnosti,tak ve funkci, ale létat ho nechali i jako velitele osádky. Franta měl čtrnáctku tak v rukách,že když on sedl za knipl, bylo to znát na letu celé mašiny, plynule, s citem, bez propadů, prostě byly znát ty jeho tisíce nalétaných hodin. Na druhé straně, k němu dávaly do osádky méně zkušené druhé piloty na zaučenou, z čehož měl Franta „nesmírnou radost“. Měli jsme ranní provoz, výsadky na letiště v Chrudimi ze 600 metrů, po 5- 6 výsadkářích, počasí jak vystřižené, vše probíhalo bez problémů, já jsem vysazoval a vždy po vysazení poslední výsadky a po vtažení výtažných lan jsem šel dopředu k osádce na cigáro. Nastoupila poslední výsadka na letišti v Pardubicích a přitom mi Franta s úsměvem říká:“ paragáne, už jsi viděl vrata od hangáru z okna čtrnáctky“? Koukám na něj, myslím si svoje, co na to říct, v ten moment to byla pro mne kravina, Franta se šibalsky usmíval, šel dopředu a tím to skončilo. Zatím. Vysadili jsme poslední skupinu, vtáhnu dovnitř výtažná lana, jdu dopředu, čtrnáctka nádherným obloukem pomalu klesala a Franta na mě kýve, abych šel mezi piloty, klekl si na podlahu a díval se čelními okny dopředu před mašinu a křičí na mě: „tak se drž a dívej se na vrata u hangáru“. Plavně se snášíme dolů k zemi směrem od Sobětuch, které leží na konci chrudimského letiště, jdeme směrem na město, stále klesáme, zpomalujeme, letoun se začíná chvět, vybruje ve všech nýtech, Franta vzepřený nohama do pedálů, byl menší postavy, knipl-volant drží pažemi obou rukou, pomalu sekáme trávu na ploše, stále jdeme dolů, pochodující výsadky ze středu doskokové plochy si instinktivně lehají na zem, máme tak deset metrů výšky, na „tachometru necelých 200 km“ letíme přímo proti hangáru a Franta na mne řve: „vidíš ty vrata“?! Viděl jsem je přímo proti nám, Franta prudce zvedá letoun do výšky a pravé zatáčky na plný plyn, spokojeně si sedá do sedačky a obrací se na mne: „ dobrý ne“ ? Osádka mlčí, já nejsem schopen slova, nikdo nemluvíme a po chvíli Franta prohlásí pro všechny: „doufám, že budete držet huby“! Nemůžu se ani zvednout z podlahy, jak stoupáme do letové hladiny na pardubické letiště a Franta mi říká svoji obligátní větu: „to máš tvaroh v kolenou“?, kterou nás vždy škádlil, když viděl při výskocích některé výsadkáře, jak se jim podlamují ve dveřích nohy. Vyjímečně přiznávám, že z takového zážitku jsem ho tam asi taky měl.
Jaroslav Foršt
Zdroj:
http://kvvbrno.uton.cz/vzpominky/zazitky/ (Převzato s laskavým souhlasem autora)
