FOTOGALERIE - Naháněčka ve čtrnáctce
Naháněčka ve čtrnáctce:
Zase jsme na soustředění rot hloubkového průzkumu na letišti v Chrudimi, někdy kolem roku 1976, kde se provádí seskoky na padácích OVP-68 podle metodické řady. Prvních pět seskoků z letounu AN-2 na upoutaný vak, další šestý seskok je již na průběžku z letounu IL-14 T. Provádí se intenzivní výsadková příprava na výsadkovém cvičišti, hlavně u žáků výsadkové ŠDZ (škola důstojníků v záloze) což byli budoucí velitelé skupin hloubkového průzkumu, kteří první rok prošli výcvikem v ŠDZ a druhý rok byli umístěni k jednotkám na připravované funkce. Jdeme provádět první seskoky z letounu IL-14T, přemísťujeme se do Pardubic na vojenské letiště, kde probíhá příprava padáků, strojení, poučení a jako první výsadky jdou žáci z ŠDZ, kteří početně zaplní asi tak na 3x letoun. U 3 roty HPz a tím i školy byl výsadkový průvodce Jiří Vít, který si po naší vzájemné dohodě, „vysazoval své lidi“ a já jsem vysazoval ostatní roty (4,9,15). Bylo horké letní ráno, teplota nepříjemně stoupala, čekání na letoun se prodlužuje, první dvě výsadky byly vysazeny, nastupuje třetí výsadka, letoun IL-14T startuje, směřuje na chrudimskou doskokovou plochu, i z Pardubic jsou vidět otevřené padáky na chrudimským letištěm, vidíme jak čtrnáctka dělá ještě jeden okruh navíc, nikdo nejde ven a tak se vrací na přistání. Naroluje na stojánku, ve dveřích se objevuje Jirka Vít a je vidět, že je trochu rozhozený a hned říká: „já ho nevyhodil“. Za ním se objevuje jeden žák, který nevyskočil a když sleze dolů, tak se ho ptáme co se přihodilo, on jen krčí rameny a mlčí. Jdu vysazovat první výsadek od rot, vše probíhá podle stejného scénáře, nálet, příprava, opouštění letounu, okruh, znova seskoky a tak 5 x za sebou a jdeme na přistání. Je připravena další výsadka a Jirka Vít na mne křičí, že ten co nevyskočil je poslední v poslední výsadce a bude skákat. Dobrý. Jdeme do vzduchu, na 200 metrech velím ukotvit, všichni se kotví, provadím běžnou kontrolu padáků, výstroje, ukotvení, poslední výsadkář sedí a upřeně hledí před sebe, plácám ho po přilbě, ani se na mě nepodívá, myslí si svoje a já taky. Vysadím čtyři výsadky, připravuji pátou, ukazuji vztyk a ke dveřím, poslední z nich, ten žák jde pomalu s hlavou dolů, je žlutá, zelená, jdou ven až na toho posledního, který drží v ruce útočný nůž a šíleně sním „šermuje“ před sebou. Nastává kritická situace, nemám šance na něho chmátnout, drží mě v šachu a pomalu couvá do přední části letadla. Osádka letounu, která měla otevřené dvéře do kabiny, aby viděl navigátor jak probíhá opouštění letounu, rychle je zavírá a určitě je držela i zevnitř. Žák-výsadkář má místo očí jen bělmo, od pusy mu jde rovněž bílá pěna, je ve střehu a neustále před sebou šermuje rukou s útočákem namířeným dopředu a drží mě v šachu mezi ním a otevřenými dveřmi, takže nemůžu couvat i když jsem ukotvený. Pomalu jdu k němu, couvá až k pilotní kabině, kde naráží na zavřené dvéře, ale neustále se brání. A drží si mě od těla. Prekérní situace, když cítím, že letoun klesá a jde pomalu na přistání, což cítí i on, ale já jsem stále jen mezi ním a otevřenými dveřmi. Pomalu dává ruku s nožem dolů a sedá na lavici, bělmo v očích se mu ztrácí a začíná vnímat. Byly to určitě pro něho minuty hrůzy, pro mne kritická situace, kdy jsem nemohl nic udělat, pouze být v klidu a hrát to na čas. Po odstavení letounu a přistavení schůdek ho nechávám vystoupit jako prvního, letiště ztichlo, všichni se nevěřícně dívají na něho a na mne, kroutím hlavou a ukazuji palec dolu. Osádka letounu všemu přihlížela s okýnek pilotní kabiny, dokud neměla jistotu, že ten z dnešního pohledu „ únosce“ opustil palubu letounu a je na pevné zemi. Skončilo to tak, že byl přeřazen v rámci školy k pozemnímu průzkumu a nikdy jsme se nedozvěděli přesnou příčinu jeho selhání, protože on o tom mlčel a nechtěl hovořit. To bylo jedinkrát za ta léta vysazování, kdy jsem nedostal výsadkáře ven z letounu v průběhu seskoků.
Jaroslav Foršt
Zdroj:
http://kvvbrno.uton.cz/vzpominky/zazitky/ (Převzato s laskavým souhlasem autora)
