FOTOGALERIE - Chlap za Andulou

Chlap za Andulou

Probíhalo letní soustředění rot hloubkového průzkumu někdy v polovině 70tých let na letišti v Chrudimi, kde jsme byli ubytovaní pod stany se vším vybavením. Probíhala výsadková příprava a přípravy na první seskoky z AN-2 na upoutaný vak. Pochopitelně instruktoři a mistři, kteří mohli provádět víc seskoků v jednom dni, měli přiděleny víc padáků a tím i po prvních seskocích se tyto padáky balily na průběžné otvírání a se s požděním otvírání zádržky. U 9. roty HPz byl v té době instruktor výsadkové přípravy/ dříve balič/ voják základní služby, který sice mohl ošetřovat a hospodařit s výsadkovým materiálem, ovšem konkrétní závěrečné kontroly při „ostrém“ balení padáků mohl provádět pouze profesionální instruktor, který musel k rotě vždy v průběhu balení padáků od některé roty zaskočit. Ovšem stalo se. Milý instruktor záklaďák si pro sebe „připravil“ padák, což se později prokázalo, a šel provádět seskok podle metodické řady. Výsadkový provoz na chrudimském letišti probíhal od brzkého červencového rána, které bylo nádherné, bezvětří, spadaná rosa krásně voněla v trávě, výsadky se rychle strojily do padáků, probíhaly poslední kontroly a poučení ze strany NVS, postupně se nabíhalo do letounu AN-2, který šel do 600 metrů na dva okruhy, výsadky po 5 lidech, vše probíhalo podle zaběhnutého řádu. Až. Nastoupila další várka 10 výsadkářů, rolování na plochu, start, Andula se celá chvěje, poskakuje, pomalu se vznáší v tetelícím se teplém ovzduší, začíná pálit slunko a je horko i v kabině. Dávám povel k ukotvení, provádím kontrolu karabin a vizuálně i výstroje, vše vypadá v pořádku, jdeme do náletu, bod náletu a přípravy mám za ty „rundy“ v oku, už ani nepotřebuji světelnou signalizaci, první pětka na straně dveří vstává „zelená“ a jeden za druhým opouští palubu letounu, vtahuji dovnitř výtažná lana s vaky vrchlíků, piloti provádí prudký okruh, aby zkrátili čas vysazování s přibývajícím horkem, jdeme do náletu, druhá pětka se staví, nervozita stoupá, zelená a jdou ven. Hned po druhém výsadkáři to nějak zacloumalo s letounem, ovšem další už jsou venku, uchopím výtažná lana abych je vtáhl dovnitř, ale nejdou, mašina se chvěje, piloti znervozní, koukají do kabiny, já koukám ven a tam: visí chlap na padáku, který má natažený vak vrchlíku s vrchlíkem uvnitř, natažené nosné šňůry, plápolá to sním nahoru, dolu, do stran a za výtažné lano je pevně spojený s letounem, je při vědomí a vytřeštěně se snaží koukat dozadu na letoun. Prostě průšvih. Křičím na piloty „chlap za letounem, točte levou a nad letištěm“! Ale co s tím. Nemám šance abych ho vtáhl dovnitř, je daleko od letounu na délku vrchlíku a nosných šňůr, Andula se těžko ovládá, je to cítit na letu, piloti sedí pevně za kniplem ani nedutají, motor drží pod plynem, točí letoun v levém okruhu a čekají co s tím udělám. Vtáhl jsem rychle dovnitř volná lana s vaky vrchlíků od těch čtyř co opustili letoun s ním a kteří ho jistě i nakopali při výskoku, jeho lano se pomalu zařezává do hrany dveřního rámu letounu, asi dlouho nevydrží, hobluje se nahoru a dolu, je to průšvihové. Vylezu ven ze dveří co mi dovolí kotvicí pás a sleduji ho venku. Sláva, byl při vědomí mává na mne rukama dožaduje se pomoci, což je dobré. Ukazuji mu nůž, že ho odříznu a naznačuji mu aby dal ruce na záložní padák a otevřel ho jak ho říznu. Chvíli mu to trvá, je asi vystresovaný, ale pochopil. Vidím, že bere uvolňovač záložního padáku do ruky, neváhám ani vteřinu a řežu lano u dveří současně sním jak tahá za uvolňovač. Odpadl od letadla, to se „vzneslo“,otevřel se záložní padák a je po všem. Vše se odehrálo velmi rychle byly to vteřiny, snad nějaká minuta, ale bylo vyhráno, koukám ze dveří, piloti točí další levou a rychle klesají dolů, jemu se pomalu otvírá i vrchlík hlavního padáku, kde se pomalu nalévá vzduch dovnitř, vak vrchlíku klouže ,nabírá se vzduch a asi tak 100 metrů nad zemí má otevřený i hlavní padák. Po přistání je v mírném šoku, promočený, ale celý. Stál na doskokové ploše, nebyl schopen slova, asi mu to začalo teprve pomalu docházet co prožil. K čemu došlo. Jak sám přiznal, vzal si padák zabalený na „ostro“ pro seskok na průběžné otvírání, otevřel ho, odvázal výtažný padák se stabilizačním padákem a když odvázal spojovací lemovku, tak na uzdičku vrchlíku padáku kterou měl pravděpodobně v ruce po odvázání „gumycuku“ navázal výtažné lano, místo aby ho navázal na uzdičku vaku vrchlíku, padák znovu uzavřel, úvaz uzdy a výtažného lana nechal venku pro kontrolu jak má být, vše zaplomboval a tak měl připravený padák pro sebe na seskok, který dopadl jak dopadl. To dokázala i okamžitá prohlídka vrchlíku jeho padáku, kde bylo pevně uvázané výtažné lano za uzdu vrchlíku a mělo odříznutý konec, který jsem měl v ruce já z letounu. Otázkou zůstává, co kontrola NVS na čáře strojení a poučení? V té době byla u této roty krize v obsazení funkcí vojáků z povolání, nikdo nechtěl sloužit ve Vimperku, kde byla rota dislokovaná v sestavě 9. průzk. praporu, střídali se tam velitelé skupin, roty, náč. výsad. služeb, kteří měli málo zkušeností a tím mohlo dojít k přehlédnutí nestandardně zabaleného padáku u tohoto vojáka. Byl to zážitek jak pro vojáka, pro mne, tak piloty AN-2, který se nedá zapomenout.
Jaroslav Foršt

Zdroj:
http://kvvbrno.uton.cz/vzpominky/zazitky/ (Převzato s laskavým souhlasem autora)