FOTOGALERIE - Střídání čtrnáctek

Střídání čtrnáctek

Bylo červencové ráno někdy v polovině sedmdesátých let, kdy probíhalo soustředění rot hloubkového průzkumu (3+ŠDZ,4,9,15 rota) na letišti v Chrudimi, nakládáme padáky, výstroj, výzbroj a odjížděli jsme na letiště Pardubice k ranním seskokům z IL-14T. Na stojánce pobíhání, strojení, poslední kontroly náčelníky výsadkových služeb, poučení výsadek a už se nasedá do letounu IL-14T. Jdu vysazovat, začíná být vedro, v trupu letounu obzvlášť, je to vidět na výsadkářích, nervozita, horko k tomu, pot teče po tvářích, napětí se stupňuje než osádka letounu provede motorovku a jdeme na start. Od startu jsou dvéře pro seskoky otevřeny a zajištěny dovnitř kabiny. Na chrudimskou doskokovou plochu se jde s chodu, výška 600 m, nálet přes město, nad chrudimským náměstím mám první výsadku ve dveřích, svítí žlutá, do 10 vteřin jsme nad letištěm, zelená, výsadek 5-6 výsadkářů opouští letoun, vtahuji výtažná lana dovnitř, jdeme na okruh, znovu nálet a to vše se opakuje 5x. Při poslední „rundě“ se uvolnily dveře, zavazejí mi, nemám čas je jistit, držím je nohou, poslední výsadkář opouští letoun, snažím se dveře otevřít do boku trupu, nejde to a jak za ně cuknu, oni se vzpříčí a bokem se vysunuly částečně ven, kde je proud vzduchu doslova rve do vchodu, kde se zaklínily tak, až se prohnuly a zůstaly trčet prohnuté napříč. Prostě průšvih, ale nezaviněný. Jdu za palubním technikem, ukazuji mu na konec trupu, ten jen nevěřícně kroutí hlavou. Po přistání se snažíme dveře vytrhnout z „futer“,ale ani se nehnou, jak jsou zaklíněné do vchodu. Nikdo jsme s nimi ani nehnul i při spojení všech sil celé osádky. A je po lítání a seskocích. Letoun byl odstaven, osádka volá do Mošnova k „hanáckému letectvu“, má přiletět náhradní letoun z techniky, kteří se pokusí dveře vymontovat a opravit je. Celý problém vznikl tím, že bylo zvykem otevřené dveře ještě zevnitř zajistit pytlíky s pískem, které byly v zádi letounu na vyvážení trupu, ovšem palubní technik na to zapomněl a tak došlo k jejich uvolnění. Během dne přiletěl druhý letoun IL – 14 T, osádka ho přebírá, vše se opakuje, příprava na stojánce, strojení do padáku, kontroly, poučení a nasedání na palubu druhé čtrnáctky, start a jde se na chrudimské letiště. Vše probíhá hladce, asi čtvrtý start a jde další výsadka, postupně je vysazena, vtahuji dovnitř poslední výtažná lana, jdu dopředu, sedám na levou lavici zády k pilotní kabině, koukám okénkem ven na levý motor a tam plápolá asi tak dvoumetrový úzký popruh, který trčí z otevřených žaluzií motorové gondoly. Neskutečné. Jdu za palubním technikem ukazuji mu, aby se podíval na levý motor, technik ztvrdnul, kroutil hlavou a ukazoval mi, abych byl s ticha. Přistáváme, rolujeme na stojánku, vypínají se motory a čeká se až trochu vychladnou, technik bere žebřík a nožem uřízl popruh s tím, že je to pouze izolace a nic to není. Jdeme na další let, točíme se nad Chrudimí, pětičlenné výsadky jdou ven, poslední opustí letoun, vtáhnu lana, jdu dopředu, zase si sedám na lavici a při pohledu na levý motor jsem jen zíral. Z prostoru již zmiňovaných žaluzijí se po motorové gondole linul proud oleje a proud vzduchu ho rozstřikával po celém krytu motoru. Další průšvih a historie se opakovala, šel jsem pro technika, ten když to vidě, tak se chytil za hlavu, vletěl zpátky do pilotní kabiny, okamžitě se šlo „z plynu“ a pomalým klouzavým letem se přistávalo přímo na dráhu pardubického letiště. A byl tu další problém. Letoun odstavený, poslední výsadkáři se zase již podruhé během dne nedostali do letounu k seskoku, jede se domů, osádka znovu volá do Mošnova, ráno má přiletět další, již třetí letoun. Ten s těmi zkříženými dveřmi po opravě odletěl do Mošnova na technickou prohlídku draku, druhý stál na stojánce, olej byl z hydrauliky nastavování vrtule, muselo se to opravit na místě, nebyl schopný dalšího letu. Večer se balí padáky, připravuje se vše na ráno, kdy brzy odjíždíme na pardubické letiště, přilétá další, již třetí čtrnáctka během dvou dnů a spolu sní „tlupa“ leteckých mechaniků na opravu vrtule. Probíhá rutinní organizace před seskoky, nasedání do letounu, výsadky na plochu chrudimského letiště a ti výsadkáři, kteří stihli seskok před poškozením letounů, skáči se zásobníkem GK-30. Někteří z nich při nasedání do letounu mne doslova žádají, aby jim při výskoku z letounu pomohl, protože nebyli schopni udělat pořádný krok, hlavně ti menších postav. Přichází posledních 25 výsadkářů (v těch horkých dnech se jich do čtrnáctý víc brát nesmělo, motory neměly výkon), zase zazněl požadavek na pomoc při výskoku a tak když šli do dveří trochu jsem je postrčil ven. Až na jednoho malého klučinu, ten nebyl schopen kroku pro upoutaný zásobník GK-30, který mu visel až po paty a měl v něm nejméně pět cihel, nebo truhlík od nábojů s pískem, jak bylo zvykem, ukazoval mi, abych ho vyhodil, tak jsem ho vyhodil ven, zmizel ze dveří, ozvala se slabá, tupá rána v trupu letounu, ale vše bylo v pořádku, přistáli jsme na letiště na stojánku, vysedli jsme s letounu a palubní technik po zkušenostech s předešlými letouny obešel letoun a už křičel: „do pr…e“. Asi tak dva metry od dveří letounu a na jejich úrovni byla v trupu promáčklina velká jako lavor. Od čeho asi? Pak mi to došlo. Toho klučinu s GK-30, kterého jsem vyhodil ven, podle všeho ho to nadmetlo nahoru a zásobníkem praštil do trupu, kde ho promáčkl, ale podle té výšky musel ne podletět, ale nadletět nad zadním křídlem, což bylo neskutečné, ale jinak k tomu nemohlo dojít. Samozřejmě jsem mlčel, neměl jsem to potvrzené, po návratu jsem toho klučinu vyhledal a ptal se ho jak proběhl jeho seskok a on mi ještě děkoval, že jsem mu pomohl ven z letadla, ovšem s tím, že narazil a skutečně letěl nějak horem, ale padák se mu normálně otevřel. Neskutečná příhoda, která odporovala všem fyzikálním zákonům, ale stala se. Tak jsme během dvou dnů vystřídali tři letouny IL-14T, které měli již svůj zenit za sebou, ovšem díky jejich spolehlivosti a jinak bezporuchovému provozu nám sloužili ještě mnoho dalších let. Na celou historii si vždy vzpomenu, když jedu kolem vyškovského letiště, kde je letecké muzeum a vidím trčet kormidla čtrnáctek, které tam jsou umístěny a mám v hlavě nějak zafixováno, že čtrnáctka s imatrikulačním číslem 3135 je ta, co má lavor v trupu za dveřmi. Někdy se tam musím podívat. Tak se prožívalo letové zákulisí, které bylo pro každého výsadkáře neznámé, prostě jen nasedl, vyskočil a tím to skončilo. Ale skutečně se vše odehrálo tak, jak jsem to popsal.
Jaroslav Foršt

Zdroj:
http://kvvbrno.uton.cz/vzpominky/zazitky/ (Převzato s laskavým souhlasem autora)