FOTOGALERIE - Seskoky z letounu L-60 Brigadýr
Seskoky z letounu L-60 Brigadýr
Tímhle povidáním trochu odpovídám našemu kolegovi, Davidu Beerovi, který měl při seskoku z letounu L-60 Brigadýr problém při jeho opuštění. Seskoky z tohoto letounu jsou jedny z nejnáročnějších pro parašutistu, protože se jedná o malý letoun pro 3 parašutisty a pilota, který sedí na levé straně, dva parašutisté sedají v kleče dozadu z toho instruktor, pokud je potřebný při seskoku, jde první do letounu a sedí jako trojka za pilotem a první parašutista si sedá vedle pilota zády proti směru letu. Dveře letounu jsou vysazené, pro případné kotvení karabiny výtažného lana je na podlaze úchyt. Sedí se prakticky na podlaze, letoun je hornoplošník.
Něco z mých zkušeností. V sedmdesátých létech byl para provoz z těchto letounů běžný, pokud nebyl k dispozici letoun AN-2. V jihočeské oblasti, kde jsem působil, byly 4 letiště - oblastní Hosín (České Budějovice), Strakonice, Strunkovice a Jindřichův Hradec, kde jsem působil. Běžně jsme měli na víkend přidělený v rámci kraje Brigadýra a tak to začalo. Nasedáme do něho, v té době ještě klasické zádové padáky a záložní padák na prsou, starujeme,rozjezd po ploše a v okamžiku před odlepením letounu od země se mu uvolní kryt motoru, který začne plápolat jak krovka. Pilot to ještě stihl potlačit na zem na konci letiště, obracíme se, rolujeme k hangáru, kde mechanik zajistí kryt a po kontrole pilotem rolujeme na start, rozjíždíme se nabíráme rychlost a v tom okamžiku parašutista, který seděl vedle pilota a v průběhu kontroly krytu musel vystoupit, aby pilot provedl kontrolu, tak se nějak pohnul a podařilo se mu „odpálit“ zádový padák, který mu vypadl z obalu. A průšvih byl na světě. Ještě jsme se neodlepili od země, pilot to znovu na konci letiště potlačil k zemi, otáčka, narolování na stojánku, vypnutí motoru, vysednutí, milého parašutistu jsme položili na břicho, naskládali mu padák (OVP-68) do obalu, zajistili a připravili ho pro seskok. Ovšem až na malý detail, chyběl pilot. Na jeho nervy to bylo „silné kafe“, tak si na jedno došel a odmítl s námi letět. Zklidnil se až po obědě, kdy se rozjel para provoz.
Po krátké době došlo k dalšímu maléru, každý paraklub měl brannou povinost v rámci Svazarmu kam patřil, cvičit brance vysádkáře a provést s nimi 3 základní seskoky. Takže jsme cvičili souběžně brance a mladé parašutisty, bylo přezkoušení a přišel den D, kdy se šlo na cvičné seskoky na padácích svazarmu OVP-65. K dispozici byl jen letoun Brigadýr, všechny mladé a brance jsme k němu vzali, kde se provedl suchý nácvik nasedání a opuštění letounu, každý si to zkusil a šlo se nahoru. Byl jsem instruktor para, vyfasoval jsem dva brance, nasedli jsme, start, pomalu stoupáme do výšky 600 metrů, nálet, prvního brance jsem vyhodil ven, vše proběhlo hladce bez problému, ten co seděl vedle mne vzadu se přesunul na přední místo, kontroluji jeho ukotvení výtažného lana, jdeme do náletu, davám mu signal, aby se připravil, mimochodem jeho jméno si budu pamatovat do smrti, branec B. si levou nohou stoupl na stupačku, ale rukama se chytil podpěry křídla a v okamžiku, kdy měl opustit letoun, se věřte nebo ne, tak se pevně a křečovitě držel podpěry křídla, nohou opustil stupačku a plápolal pod křídlem, letoun šel okamžitě na pravý náklon, pilot řval na mne, ať ho vyhodím a nebo sním něco udělám, protože letoun byl těžko ovladatelný. Rychle jsem přelezl nohama ven a kopal ho nohou přes prsty, letoun točil pravou, byli jsme na pokraji letiště, dál byly lesy, branec B. řval strachy, já kopal, pilot nadával, až se mi ho podařilo, tedy brance nakopnout levou nohou přes prsty tak, že se pustil a odpadl od letounu, padák se mu otevřel, vypochodoval jsem ven za ním, padák jsem měl na ruční otvírání, (tehdy nějaký PTCH -7 M). Branec B. visel v postroji jako pytel brambor, řval jsem na něho, aby to obrátil proti větru na přistání, po ploše pod námi přijela letištní sanitka s řídícím seskoků, ten na něho křičel ze zdola, přistáli jsme naštěstí na konci letiště pár metrů od stromů. Milý branec B. o ničem nevěděl, že by visel vlastní silou pod letounem a tím taky skončil s výsadkáři. A pilot? Bylo po provozu, ten přistál, odstavil Brigadýra, dal si pivko a už nechtěl s námi mít něco společného a tím odmítl další létání.
Ale nemyslete si, byli i zkušení a měli problém. Do jihočeské oblasti v té době byl přidělen nový polský letoun PLZ-104 Wilga, koncepce jako Brigadýr, hornoplošník, kabina pro 4 osoby, u kterého bylo nařízeno, že při para provozu může mít v nádrži pouze 60 litrů paliva, takže se po každém druhém startu tankoval benzín !? Další vychytávkou tohoto letounu bylo, že při vysazených dveřích pro para se mezi podlahu a strop v prostoru vysazených dveří dávala vzpěra, která se vyšroubovala, aby rozepřela podlahu a křídlo letounu!? Tak se stalo, že při opouštění letounu jedna zkušená sportovní parašutiska se přidržela této vzpěry a vyskočila i sní. Byla tak duchapřítomná, že ji nepustila, okamžitě otevřela padák a přistála i se vzpěrou od letadla, kterou před přistáním odhodila na zem, abych to upřesnil. A bylo po létání a seskocích. Takže takové seskoky z těchto letounů nebyla žádná sranda a jak to dokazuje příhoda kol. Davida Beera, stále přicházejí nové průšvihy.
Jaroslav Foršt
Zdroj:
http://kvvbrno.uton.cz/vzpominky/zazitky/ (Převzato s laskavým souhlasem autora)
