FOTOGALERIE - Seskoky z vrtulníku Mi-4 A.
Seskoky z vrtulníku Mi-4 A.
Seskoky z těchto vrtulníků byly samy od sebe unikátem. Vrtulník, jehož éra byla zahájena v padesátých létech, byl poháněn devitiválcovým hvězdicovým motorem o výkonu asi 1200 kW, který byl umístěn v přední části a hnací síla se přenášela kardanovymi hřídely přes zvýšenou kabinu pilotů a nad hlavami nákladového - výsadkového prostoru, který byl prostornější jak u letounu AN-2. V zadní části se nachala otevřít velká nákladová vrata (např. pro vozidlo Gaz, bzk kanon apod.). V nákladové kabině byla podél kabiny u stropu dvě kotvicí lana pro uchycení karabin výtažných lan padáků a dole po obou stranách sklápěcí sedačky. Letová rychlost byla max 210km/h, cestovní 160 a vysazovací 120km/h. Na pravé straně ve směru letu byly dvéře o menším průměru 160x80 cm, která se při provádění seskoků vysazovala a létalo se bez nich, před kterými byla zvenčí podpěra podvozkového kola, jenž byla součastně schůdkem jak pro nasednutí, tak i pro výskok. Vrtulník mohl vzít na palubu až 14 výsadkářů, ale v 60tých létech a dál byly už tak amortizované, že se bralo stěží 10 výsadkářů a výsadkový průvodce. Výhodou bylo, že vrtulník mohl startovat z travnatého prostoru, nepotřeboval dráhu na rozjezd a stoupal nahoru sice v kruhovém letu, ale jako výtah, což urychlovalo čas pro provedení cvičných seskoků. Z vrtulníku se prováděly seskoky na průběžné otvírání nebo ruční / padáky PD-47 a po zavedení padáků OVP- 65-68 se prováděly seskoky na průběžné otvírání, zádržku/stabilizaci/ nebo na ruční otvírání padáků. Výsadkář si při výskoku stoupl pravou nohou na práh dveří, levou vstoupil ven na schůdek podvozkového kolá a odrazem provedl výskok. Při seskoku na ruční otvírání se zpravidla postup opakoval ovšem stím, že venku se postavil levou nohou na stupačku, udělal půlobrat vlevo mohl se rukou zachytit vzpěry podvozku, pravou nohu dát na pojezdové kolo, to ovšem muselo být zabržděné a provedl odraz od vrtulníku do polohy, která ovšem byla pár vteřin bez odporu vzduchu, protože nosná vrtule tlačila vzduch dolů pod sebe. Zpravidla se skákalo po dvojicích, max pět vysadkářů za sebou. Samostatnou kapitolou bylo vysazení výsadkářů z přízemního letu. Tento způsob se používal až po splnění metodické řady seskoků padákem, protože při tomto způsobu docházelo nejčastěji k úrazům nohou. Podstata spočívala v tom, že se výsadkáři vysazovali za přízemního letu ve výši cca 1-2 metry nad zemí při dopředné rychlosti letu asi 30km/h. Jenomže záleželo na zkušenosti pilotů, jak měli vrtulník „v ruce“, klimatických podmínkách, hlavně vysoká teplota ovzduší, která ovlivňovala let vrtulníku, a to že každý výsadkář, který opustil vrtulník, tak ho odlehčoval a pokud to osádka neudržela ve stejné letové hladině, vrtulník stoupal a tím se zvětšovala výška vysazení třeba až do výšky 3 metry a záleželo na vysazovači, aby to včas registroval a zakázal opuštění vrtulníku. Tento způsob vysazení předpokládal vysazení průzkumné skupiny, nebo taktického výsadku do terénu, aniž by vrtulník musel dosednout na terén a to ho zvýhodňovalo k okamžitému opuštění plochy pro vysazení. Ovšem na druhé straně to bylo náročné pro výsadkáře, nácvik opuštění vrtulníku se nejprve prováděl „na sucho“, na místě a potom se šlo teprve do vzduchu. Výsadkář musel při nízkém letu vylézt ven na stupačku, čelem ke směru letu, odrazit se oběma nohama a po dopadu na zem provést parakotoul ve směru letu. Problém byl v tom, že první nácviky za letu se prováděly bez výstroje a výzbroje, další již s výstrojí a výzbrojí, kdy měl výsadkář svoji zbraň v pravé ruce a tak opouštěl vrtulník za přízemního letu a zde docházelo k mnoha úrazům nohou, rukou, případně zranění o zbraň apod. Tímto výcvikem se zpravidla uzavírala praktická výsadková příprava v seskocích na padáku.
Jaroslav Foršt
Zdroj:
http://kvvbrno.uton.cz/vzpominky/seskoky/ (Převzato s laskavým souhlasem autora)
