FOTOGALERIE - Seskoky z letounu IL-14T (Av-14T)
Seskoky z letounu IL-14T (Av-14T)
Tento letoun určený k přepravě osob, nákladu, podvěsů byl zaveden do ozbrojených sil tehdejšího Československa v druhé polovině 50tých let a jednalo se o licenční výrobu sovětského letounu konstrukce Iljušin (vycházel z DC-2-3) jenž poháněly dva dvouřadové, hvězdicové motory a byl vyráběn v letecké továrně Avie, kde bylo vyrobeno na 80 kusů tohoto letounu. Letoun v transportní verzi, osádka 5 osob letajicího personálu, kde byly v nákladové kabině po obou stranách sklopné lavice pro usazení výsadkářů, max. 30 osob, u stropu byly vedeny dvě ocelová lanka od přídě po zadní část na které se kotvily karabiny výtažných lan v zadní části byl na levé straně dvojitá vrata, na pravé straně ve směru letu byly vstupní dvéře, které se na spec. pantech otvíraly dovnitř trupu, kde se zajistily zámkem do úchytu v trupu letounu a tak byly jištěné proti svévolnému pohybu. Výsadkáři nasedali do letounu po žebříku a po jednom, letoun byl opatřen příďovým podvozkem a tak se mohlo stát, že při větším zatížením zadní části měl snahu se „kokládat- stavět“ na zadek, což bylo v mnoha případech skutečně na pokraji a tak se muselo nasedání na palubu letounu přísně hlídat a dodržovat. Rozmístění výsadku probíhalo tak, že první nasedal na palubu poslední výsadkář a sedal si na lavici vlevo dozadu ve směru letu, další vedle něho a po obsazení této strany si další sedali na stranu u dveří, takže poslední nasedajicí byl první skákajicí a seděl na straně pravých dveří kde bylo umístěno tříbarevné světlo ve výši horní části dveří v barvách červená - stůj, žlutá - připravit, zelená - vpřed a která ovládal člen osádky - navigátor. V zadní části nákladové kabiny, byla u zadní přepážky sklopná sedačka pro personál, kterou využíval výsadkový průvodce - vysazovač, který tam měl rovněž výškoměr a rychloměr letounu, při stropu letounu byla uchycena tyč dlouhá cca 4 m na jedné straně s rukojetí a na druhé straně s hákem, kterou se mohl vyprostit (!) výsadkář v případě, že by se z jakékoliv příčiny zachytil za letoun z venku a to bylo mimo jiné jedna z povinonstí vysazovače. V 99% se startovalo a létalo s otevřenými dveřmi (i v zimních podmínkách), které byly navíc zajištěné proti svévolnému pohybu pytlíky s pískem, které byly v zádní části letounu jako zátěž pro vyrovnání stability letounu. Standartní letová rychlost byla 250-280 km/h, vysazovací pro seskoky byla cca 220 km/h, byly ovšem letové osadky, které létaly i víc ale i méně a některé to stáhly i na 180 km/h.
Jaroslav Foršt
Zdroj:
http://kvvbrno.uton.cz/vzpominky/seskoky/ (Převzato s laskavým souhlasem autora)
