FOTOGALERIE - Seskoky z letounu AN-2TD (Andula)
Seskoky z letounu AN-2TD (Andula)
Letoun AN-2TD sovětské konstrukce a výroby, ošklivě krásný dvojplošník, na první dojem archaická bedna, působící neohrabraně, poháněná devíti válcovým, hvězdicovým motorem o výkonu asi 1000kW, s pevným podvozkem, osádka 2 piloti a palubní technik, nákladový prostor vybavený ve výsadkové verzi dvanácti skládacími sedačkami po každé straně 6, u stropu uchycené podél kabiny kotvicí lano, dveře na levé straně ve směru letu, které jsou dvojité dveře ve dveřích, větší jsou pro nakládání objemnějšího nákladu, menší o rozměrech asi 160 x 80cm se otvíraly dovnitř, kde se zajistili proti zavření. Nad zadní přepážkou trupu byl „semafor“, trojbarevná signalizace pro výsadky. Přes svoji vizuální neohrabanost měl letoun vynikajicí parametry, mohl startovat z travnaté plochy, měl krátkou rozjezdovou dráhu, rovněž pro přistání mu stačila krátká dráha, cestovní rychlost 250 km/h, vysazovací rychlost 120-140 km/h,dostupnost do 5000 metrů, dolet 300 km. Při vojenském provozu se bralo na palubu 10 výsadkářů s výzbrojí a výstrojí, na palubě řídil rozmístění a vysazení výsadkářů výsadkový průvodce - vysazovač, poslední výsadkář, který opouštěl letoun nastupoval první a sedal si dozadu k pilotní kabině na pravou stranu ve směru letu, další vedle něho směrem ke dveřím, druhá pětka výsadkářů si sedla na stranu ke dveřím, první seděl u dveří, které se zpravidla nechávala otevřená a zajištěná. Díky záďovému podvozku byla záď trupu nízko u země a tak podlaha letounu v klidu byla šikmá k zádi, což bylo namáhavé při nastupování v padácích a s plnou výzbrojí. Z letounu se daly provádět seskoky na padáku s upoutaným vakem vrchlíku / vak vrchlíku byl pevně připoután k výtažnému lanu a po výskoku tak plály venku podél trupu až k zadnímu křídlu, nebo seskoky s ručním otvíráním padáku, tyto seskoky byly na padáku PD-47 a příchodem padáků OVP-65 a 68 se prováděly ještě seskoky na zádržku s použitím stabilizačního padáčku. Po nastoupání do výšky cca 200 metrů zavelel vysazovač „ukotvit“, kdy každý výsadkář zahákl svoji karabinu za kotvicí lano u stropu letounu, kterou vysazovač zkontroloval zda je zajištěna pojistkou. Malý a stísněný prostor v kabině nedovoloval nějaké manévry, zpravidla se seskok prováděl po pěti výsadkářích, takže první pětka na straně u dveří se ve stanovené výšce pro seskok a náletu na doskokovou plochu po rozvícení žlutého světla postavila, stabilitu udržoval každý výsadkář držením se zkráceného výtažného lana a sledoval pokyny vysazovače, který na signál rozvícením zeleného světla a klaksonu pouštěl jednotlivé výsadkáře do dveří, které byly nízké, takže se musel každy hluboko sklonit aby jimi prošel i díky hlavnímu padáku na zádech, odrazit se pravou nohou o práh dveří a rázným vykročením do prázdného prostoru opostit letoun. Díky pomalé vysazovací rychlosti se nechával rozestup mezi každým skakajicím výsadkářem 1-2 vteřiny i při vysazení všech deseti výsadkářů najednou. Z těchto letounů se prováděly po zrušení balonů první seskoky na padáku podle metodické řady 4 seskoky, pátý už byl z letounu IL-14T.
Jaroslav Foršt
Zdroj:
http://kvvbrno.uton.cz/vzpominky/seskoky/ (Převzato s laskavým souhlasem autora)
